Napsal Začátkem roku 2011 mě pracovní povinnosti přivedly znovu do Latinské Ameriky, tentokrát do Kostariky. I když na poznávání i na hledání krabiček bylo jen minimum času, pár zážitků se přece jen našlo.
Sopka Arenal
Příspěvky od
Mission 4: Southern Bowl
Jako by to bylo včera. Začátek ledna, páteční podvečer, stmívalo se. Vyšel jsem ven a nadechl se čerstvého vzduchu. Stále ještě horký vítr mi pod nos přinesl vůni tlejícího listí smíchanou s nějakým kořením a citrusovým aromatem, to vše říznuté solidním podílem výfukových plynů. Na letištní budově za mými zády se mihotal nápis AEROPORTO INTERNACIONAL DE SAO PAULO / GUARULHOS. Brazílie, léto na samém vrcholu. Jak jsem se tam ocitnul? Jednoduše: Jeden z našich zdejších projektů se dostal na scestí a můj chlebodárce usoudil, že má přítomnost by mohla příznivě ovlivnit jeho další směrování. Nebyl jsem tak optimistický, ale přesto jsem vcelku ochotně podstoupil martýrium 1+12ti hodinového letu. Krom pracovních cílů jsem si totiž stanovil i jeden zcela soukromý záměr: Odlovit poslední APE keš, která se skrývá pár set kilometrů odtud v hloubi brazilského pralesa.
Co je to APE keš: V roce 2001 bylo ve spolupráci s filmovou společností 20th Century Fox uloženo 14 geokeší. Cílem byla propagace filmu Planeta opic, který byl právě tehdy uváděn do kin. Každá z keší reprezentovala fiktivní příběh, v němž vědci představili alternativní možnost evoluce primátů. Jako schránky byly zvoleny speciální ammoboxy, které pocházely z rekvizit použitých při natáčení filmu. Od roku 2001 se do dnešního dne se zachovala už jen jedna jediná APE keš: Mission 4: Southern Bowl ukrytá v džungli jižní Brazílie. Za více než 10 let existence do konce roku 2011 ji našlo jen 36 šťastlivců. Patří mezi nejsledovanější keše na světě – na svém watchlistu ji má momentálně 413 lidí. Čtěte více »
Dva smajlíky z Grand Canyon-u
Rád si čtu o geozážitcích jiných, rád shromažďuji tipy na dobré keše a zajímavá místa – a děkuji všem, kdo najdou dostatek síly a odvahy se o své zážitky podělit. Asi není správné být jen pasívním čtenářem, a proto – mírně postrčen Marianem a Martinem – se odhodlávám podělit se o to, co uvízlo v paměti mé. Z té hromady krabiček si pamatuji skoro všechny, ale jen některé poskytly zážitek natolik vydatný, aby bylo o čem psát. Chvilku se prohrabávám smajlíky nalezených keší, a lovím první dva z místa až kýčovitě malebného, z Grand Canyonu v Arizoně, USA.
