Příspěvek od HOVeziNADIVoko, 16 October 2014

O tom jak se to semlelo…
V počátku týdne jsme začali s doc. Krytowskim plánovat výlet a domluvili se, že vyrazíme na moc zajímavě vypadající sérii u jednoho blázince. Slovo dalo slovo a my přizvali ještě členy Hovnadiv k nedělnímu výletu. Nakonec to s plánovanou, ideální účastí nevyšlo…dr. Sucharkovského nepustila manželka ven a tak jsme se vydali v osm ráno ze Salt lake city ve třech, jelikož pro Antonína Dvořáka z Velvar nic není nemožné…tojóóótá. Už cestou k doporučenému parkingu jsme si všimli paní, která se pěšmo pohybovala po silnici tak nějak až moc free…snad za to právě ona známá psychofarmaka mohla (jichž možná plná byla) že jsme jí jízdou po silnici překvapili. Ludowít je dobrý mašinfíra, i přes to tak tak v poslední chvíli strhl volant, aby dal Tondovi možnost sejmout jí elegantním otevřením dveří. Ta se chechtala až se za břicho, nohu, prdel a hlavu popadala. Pěkně jsme se pozdravili, nabídli pomocnou ruku, voprášili jí kožíšek, pokecali…všechno dobrý a pozdravujte Bobliga von Edelstadt, milá paní. Nebýt to žena (stále máme na mysli ten tragický případ Joko Voko a Brouků…tak nám promiňte tu genderovou nekorektnost), vzali bychom jí do kapely. Slunce svítí a my se vydáváme v dobré náladě od auta k první krabičce. Nacházíme a říkáme si, ano dneska to bude pěkný den…i bez lexaurinu.
O tom, že autoři nekecali a žluvě
Druhé zastavení našeho putování nás přivedlo k výhledu, který byl impozantí takovým způsobem, že to naše debilní telefony nedokázaly zachytit. Ale co nás rozesmálo definitivně byla ta žluva, makající na blízké borovici. Autoři nekecali, říkáme si…vždyť v jednom z listingů se o tom ptáku zmíňují…chvíli setrváváme v pozorování toho pracanta. Slunce nejen že svítí, ale i hřeje, Antonín má pořád suchou botu a teorie Edgara Cayceho, které sám v bdělém stavu odmítal uvěřit začíná bubnovat na vrátka mého podvědomí.
O Vávrovi O. a pěkném výhledu
Na čísle tři jsme opět bez varování vystaveni pěknému výhledu a já si na tomto místě vybavuji scénu z Kladiva na čarodějnice…tu o galánu Martenovi a Petrových kamenech znáte? V něm hrály významnou roli made in spain botky, oheň a železo. Hezké to tady je… jako bych tu již kdysi byl/žil. Zabředám do vnitřního rozhovoru o minulých životech, Cayceho regresích a do toho Tony D. útočí na naše svěrače vtipy tak smrtícími, že se musíme opřít.
O rysovi, který sem migroval ze Šumavy (jinak to nevidím)
Po pěkné trojce…bůh nám to odpusť…sbíháme k rybníčku…tady se trochu zdržujeme neb nás to táhne více k jinému dubu (a uplně nejvíc k tomu javoru) . Hledání nám zpříjemňuje symfonie švitořících ptáčků…podle hlásku je neidentifikujeme…zato však objevujeme stopy, které jsou bez pochyb rysa ostrovida a kdo nevěří ať tam běží. Nad touto stopou samozřejmě tasíme náš ostrovtip, dokonalé znalosti zvyků kočkovitých šelem a pro jistotu užereme kus ze svačiny…ať máme na případný souboj se šelmou dosti sil. Probouzí se v nás lovecký pud a jako ohaři jdeme po ještě teplé stopě…shodou okolností vede naším směrem.
O pěkné skrýši a laních co nezvednou kopyta více než je nutné (a za to budou jednou sežrány)
Dvořáka, z pochopitelných důvodů, zaujala kaplička…a tak jsme překročili potok a pak ještě jednou…oceňujeme hezkou skrýš, která ač zakopána jest v souladu s pravidly GC a vydáváme se dál…po stopách laní, které jaksi zmateně se motaly cestou a kopyty šourala…jako by snad spolu laškovala…i jak si všímáme vydal se náš ostrovid či co to vlastně je po stopě jejich…vřískání, které se ozývá ze směru šestého zastavení dává naději, že ona záhada s rysem/velkou kočkou/kulatym psem/nebo uplně něčím jiným se brzy rozštípne…snad si to ve zdraví odskáčeme a výslužkou trochu té zvěřiny přineseme k ohni našim ženám a dětem.
O jednom z mnoha místních krasavců
Docházíme k překrásnému dubu a tam je vidíme, fifleny…tedy jen ty jejich bílé zadky jak se natřásají v mlází…přestávaj´ se motat a pádí pojednou (nebudou sežrány, alespoň ne jen tak jednoduše) jako by věděli, že Ludowít opíchá vše co před ním do bezpečí neuteče..nejlépe někam s terénem 4,5 – 5. Původce vřískotu není objeven…tedy byl to rys a tečka…vlákno je uzamčeno. Dřevitý krasavec, majestátní a starobylý chrání keš a i nám poskytuje krátký azyl na pár hltů čaje, cigaretku a bílé pečivo. Děkujeme entovi, praktikujeme úlitbu a vyrážíme dále.
O kaňourech a lovu beze zbraní
Cestou na sedmé to zastavení nám kroky (nikoliv dnes naposled) zkříží černá zvěř…na počet osm kousků (možná jich bylo i padesát, jen nebyli vidět) okamžitě tasíme mobilní přístroje a mnoho z nich lovímei…tedy jen kluci, já z kaňourů ulovil jen oba mé soudruhy. Začínají se nám sbíhat sliny, dáváme dohromady jak je to vlastně se Setonovým hrncem…jako že by to akorát vyšlo do našeho návratu a vyrábíme oštěpy…
Srnku, kterou potkáváme později, téměř u keše, však necháváme být…má totiž oči jako Martin Zounar. Další ze stromových krasavců na souřadnicích, tentokrát javor, je vskutku pozoruhodným zástupcem svého rodu.
O vůdci Zajíci a zážitku téměř mystickém
Cestou k dalšímu cíli našeho Путешествия se rozmýšlíme kudy nejlépe zvolit cestu. Z našeho váhání nás vytrhne zajoch, který bez zaváhání peláší za šipkou…nu a tak činíme i my neb nás nic lepšího nenapadá. Vůdce z nás má evidentně bobky a peláší jakoby mu šlo o život, ale na naše trénované nohy, které s jistotou nesou naše atletická těla…radost pohledět…vskutku nemůže stačit. Zavádí nás téměř kam potřebujeme…tady ho propouštíme ze služby. Nedaleko skrýše pojednou v korunách zašumí a pár suchých dubových listů bere větřík do své náruče. Jeden z nich zamíří ke mně… já jen natahuji ruku a on se snáší do mé dlaně. Ukládám ho ke keši a vzpomínám na starého kamaráda…dej ti pánbú věčné nebe, Karle.
O blátě na hřišti a další černé
Cestou od osmičky se stává taková nemilá věc…nebojte (či neradujte se) nikdo se neposral, to jen Antonín D. Suchý se propadl do hluboké brázdy plné bahna… Antonín D. Mokrý nese však svůj úděl statečně a čvachtaje i nadále neohroženě razí cestu. Pět kousků kančích brachů hladí naše oko a dráždí měkké svalstvo žaludku. Téma hovoru se pak logicky stáčí na kančí kýtu na víně a taky guláš…
O T……u
malá vsuvka mimo primární cíl nás přivádí na místo starobylé, asociující štorchovo Volání rodu. Kurva fix, řekl by Bondy…to až budu vyprávět filozofovi Fišerovi…tak se z toho posere.
O Sigmundovi a (možná i) jiných symbolech
Z T……u jsme se navrátili na cestu naší a vydali se po ní dále…na desáté to zastavení. Zde jsem si poznamenal do notýsku „STÍN DRAVCE“…a skutečně krásný záběr filmový by to byl, kdyby se to podařilo stihnou…pohyb zachycený periferně a pak jen ladný stín velkého ptáka letí sněhem a mizí mezi stromy. To, že husí kúže je jeden z projevů extatického stavu a vlastně i ten stín či pták se svojí mnohovrstevnou symbolikou mě vedou k vysrání se na celou psychoanalýzu…Pink Freud promine a laskavý čtenář téže.
Nikdy se nevráááátíí pohádká mláádííí…
Scházíme z cesty k jednomu pohádkovému otazníku. Postupovka jeho nás trápí, ale nakonec ji nacházíme…mezitím je nedaleko rozdělán oheň a my se obáváme, že finálka bude práve v těch místech…jako vždy se ukazuje, že nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, je jedno z těch skutečně platných pravidel. a tak se v poklidu vydáváme na místo neméně krásné, kde nacházíme keš a měníme CWG v poměru fér.
O rukavicích a vlčí smečce
Poslední ze zelených krabiček naší cesty nás přivádí ke kameni, na němž, jako obětina zřejmě, leží celkem pěkné rukavice…keš pak nedaleko. Dopočítáváme finále bonusu a z míst odkud jsme přikvačili se ozývá vytí…no jasně, kromě rysa je to tady i samej vlk…vyhlédnu si strom kam vylezu až nás přijdou vyhladovělí sežrat a počítáme dál. Jak mávnutím proutku vytí a štěkot smečky utichá…a uhlíř už svěračí, že větří mou stopu a vědí, že kopu, svůj hrob a že stloukám si kříž…zanecháváme rukavice s nápisem“ něco 1923“ a razíme pro bonus.
O tom co vlastně napsat závěrem když vše již bylo napsáno
Snad to, že s kamarády jsem se ve zdejší krajině moc dobře cítil. Místa, na které nás autorka série přivedla, byla starobylá a vzbuzovala ve mě často asociace. Potkali jsme plno zvěře a krom jiného zjistili, že se zde pohybuje rys ( i když jistý owner, se kterým jsme se potkali u jistého dubu to kategoricky popíral) a vlčí smečka. Anebo jen I love geocaching? Mimochodem nevíte kdo stojí za založením tohoto kladenského otazníku? A uhodnete, kde si to Hovnadiv tak báječně užil? A co na to dr. Sucharkovský?

V restauraci Zlatý kapr zapsal, Jan Mudla (pastýř HOVězíNADIVoko)

blogentry-102413-0-49598400-1413462721

Musíte být nalogován zanechte odpověď.