Projekt Já a Geocaching

Můj geocaching nick: GeoCule

Založený účet od: 22. 4. 2009

Počet osob skrývajících se za nickem: Já já já jenom já :-D

Moje první Cache: To jsem si kdysi četla výjimečně noviny při cestě domů z práce a našla jsem tam čirou náhodou článek o geocachingu. To se psal rok 2007. Nadšená z nově objevené zábavy jsem tento článek z novin vystřihla a magnetkem připevnila do středu ledničky. Hnedky o víkendu jsme s bývalým přítele, s nímž jsme používali i společný nick Katri&Guma vyrazili na lov. Žel tenkrát ještě bez jakéhokoliv navigačního přístroje. Byla to keška na kopečku Milá. Nápomoci nám byly pouze papírové satelitní mapky. Bod souřadnic ukazoval do lesa, kde bylo plno spadaného listí a i přesto, že jsme hledali přes dvě hodinky, kešku jsme nenalezli. Tenkrát jsme neměli ani páru o nějakém hintu či ostatních pomůckách. :) Se zklamáním se pak nějak na GC zapomnělo.

Po čase přišla opravdu ta MÁ první. Vidím ji, jako by to bylo dnes. Po sestupu z Milešovky (GCJ6RD) a tentokrát již za pomoci gps přístroje, který mezi stromy trochu zlobil, jsem se pustila do hledání. „Jupííííííí mááám jíííí!“ Zářila jsem jak sluníčko. Logování, prohrabávání a vše ostatní jsem si náležitě užívala.

No a byla ještě jedna premiéra a to po rozdělení se kečerů a změně nicku na GeoCule. Tato keška se dá vlastně brát také jako „první“ samostatně odlovená. :) Byla to ta vzácná keška, která mi vykouzlila úsměv na rtech v pochmurném období – Agra Ogara (GCNXJR). Odstartovala mou „novou“ kečerskou kariéru.

Zážitek, na který nikdy nezapomenu: Mám spoustu zážitků spojených s odlovem, na které nikdy nezapomenu a těžko z nich vybírat ten nej…. Pokusím se tedy omezit na některé, ty nejsilnější z nich chronologicky seřazené. :)

Nález mého prvního Travel Bugu (TB2K8M1) – malá žlutá kačenka s podivným štítkem. Šupho něco do krabičky a kačka je moje. :) Po bližším zkoumání doma a nějakém tom času googlování, jsem přišla na co ta psí známka je. Uchvátilo mě, že držím v ruce předmět, který procestoval skoro celou Evropu, byl i za velkou Louží a má fotku z pláže v Dominikánské republice.

Dalším nezapomenutelným zážitkem jsou odlovy v zahraničí. Užívám si to vždy jako nějaký svátek. Cestování jsem milovala vždycky a teď jej konečně můžu spojit i s mou nejoblíbenější činností. Nádhera! :) Bohužel nebo mám spíš říct bohudík, to dospělo do takové fáze, že si dovolenou plánuju dle toho, kde je kolik kešek. Ale který zapálený kečer ne?!

Nikdy také nezapomenu na mou první a prozatím jedinou založenou kešku (GC2P1PV), první event. (GC2T2R9), první noční kešku s neznámými kečery (GC1E785), první kanálovku (GC1G3WH), mé prvně pořízené razítko i CWG, první geotetování (naši doufají, že i poslední :-D ) a to že jsem do téhle úžasné zábavy dokázala pobláznit i mého taťku a kolegu z práce.

Když vezmeme kolem a kolem, tak asi největší zážitek mám spojený s keškovací cestou z Bratislavy do Prahy a to pouze za pomocí kola. :) To mi totiž jednou tak hráblo a usmyslela jsem si, že by to chtělo něco podniknout. Koukám do mapy, kam bych vyrazila. A zrodil se tenhle bláznivý nápad. Rychle načíst kešky, vytisknout listingy, sehnat podobného magora, připravit kolo a mohlo se vyrazit. Po téhle cestě jsem si konečně mohla říct, že jsem něco dokázala. Bylo to pět dní vyčerpávajícího šlapání v úmorném horku, ale i tak jsem měla radost z každé nově objevené krabičky. :) Protože tenhle zážitek ve mně zanechal, tak strašně moc už teď plánuju na léto trasu Amsterdam – Praha! KEŠKY TŘESTE SE!

Já a Geocaching: To, že někteří tvrdí, že kešink je závislostí, mohu jen potvrdit. Ba co závislostí v mém případě asi i posedlostí. Nevím, co bych dělala nebýt kešování. Nikdy bych nepoznala tolik krásných míst, nezjistila tolik nových a zajímavých informací, nepotkala tolik bláznů jako jsem já a nepřekonala bych nikdy sama sebe. Je to záležitost, které vděčím za to, že jsem neupadla v těžkých chvílích do deprese, jsem čím dál tím víc někde mimo domov, cestování pro mě dostalo nový rozměr a hlavně je to obrovská radost z překonávání nových cílů.

Můj neskutečně velký dík patří těm, co tuto zábavu vymysleli. Smekám před nimi a jsem jim nadosmrti vděčná.

Občas mě zamrzí, že někteří GC kritizují a říkají, že se stává velmi komerčním a jiní se zas snaží uhrát co nejvíc bodíků, jen proto, aby byli na pomyslném žebříčku ti nej…. Asi je na tom trochu pravdy, ale já tvrdím, že kešink je takový jaký si ho sám kečer udělá!

Co napsat závěrem: „Co mi je do těchto řečí. Já kešování miluju, a proto doufám, že budu mít stále co hledat a budu stále potkávat stejně zapálené geokolegy. Nechť geocaching nikdy neupadne v zapomnění a způsobuje všem takové potěšení jako mě! :-D

Komentáře: 6

  1. Sobik napsal:

    Jééé a proč tam není fotka toho geotetování?

  2. GeoCule napsal:

    Sobik: Páč si záda vyfotit nějak nedokážu! :)

  3. lubik napsal:

    GeoCule – Musis pred zrcadlem, jako to delaji ty holky na facebooku :) :) :) nebo az potkas nejakeho geokolegu on te jiste velmi rad a ochotne vyfoti :) :) Jinak preju at se ti dari a doufam, ze z te cesty Amsterdam – Praha se tady objevi reportaz ( a muzes tam pak pridat tu fotku toho tetovani :) )

  4. GeoCule napsal:

    Libik: Typ holky s facebooku nejsem nebo si to alespoň myslím. :-D Reportáž z té cesty není vůbec špatný nápad, díky za typ. :-D Sice si píšu jakýs takový cestovatelský denník, ale ten není moc GC zasažen. A slibuju, že když tedy dojedu a něco napíšu, tak tam tu fotku nějakou i přidám. ;)

Musíte být nalogován zanechte odpověď.