Projekt Já a Geocaching

Náš geocaching nick: pansy1

Založený účet od: 2008

Počet osob skrývajících se za nickem: manželé Honza a Lada, občas naše dcera MajdaLenka

Naše první Cache: O geocachingu jsem se dočetla na podzim roku 2008 v příloze „Ona dnes“. Byla to jen taková malá zmínka s odkazem na internetové stránky, ne článek jaké začaly vycházet o něco později. Myšlenka schovat někde v přírodě schránku a pak ji hledat mi přišla geniální a nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem poprvé otevřela mapu na GC.cz. Bylo to tak překvapivé, jako bych zjistila, že kolem nás je další dimenze a my ji doteď neviděli. Padlo okamžitě rozhodnutí koupit Honzovi navigaci pod stromeček, ale záhy se ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Nejsem zrovna technický tip a množství navigací na trhu mě zaskočilo. Kromě toho slang na webu mi byl nesrozumitelný, neměla jsem se koho zeptat a na chvíli jsem zapochybovala, jestli tohle dokážu jako překvapení dotáhnout do konce. Touha to zkusit a přesvědčení, že tahle hra – sport je pro nás dva to pravé, ale byly silnější a nakonec skutečně Honza navigaci pod stromečkem rozbalil. Rozbalil a odložil. Naprosto nechápal, proč by ho něco takového mělo bavit. Další den jsme se na Stochově vydali hledat naši první krabičku. Byla to dnes už archivovaná multi Poslední cesta TGM. Překvapilo nás, jak je to snadné a ještě večer jsme zašli na Divadlo Kladno. A bylo vymalováno. Začali jsme luštit, hledat, sledovat dění a náš dosavadní život skončil. Dnes máme už jen geopřátele (ostatní si s námi nemají o čem povídat), jezdíme na geodovolené (aktivní pohyb od svítání do hluboké tmy je přece nejlepší relax), naše geočivava ujde bez problémů 15 a víc kilometrů v kuse a ještě jí to přijde zábavné, naše geovozidlo je plné bahna, listí a větviček co z nás padají a v kufru vozíme člun, lano, choroše a podobné poklady co jsme našli na našich výpravách a mohla by z nich být skvělá keška. Doma se všude povalují rozluštěné šifry, pytlíčky na CWG a v rychlosti načmárané souřadnice zdobí všechny noviny. Moje maminka nás pravidelně vítá větou: Tak co, přinesli jste mi ukázat kešky? (myslí trackables) a je první čtenářkou našich listingů. Naše děti si o nás myslí, že jsme geošílenci a vyprávějí o nás svým kamarádům pro pobavení geohistorky.

Zážitek, na který nikdy nezapomeneme: Takových geohistorek jsme zažili spoustu a tady je jedna z nich. Ke zjištění finálových souřadnic jedné nejmenované mystery bylo potřeba navštívit toaletu určitého vlakového vagonu a tam souřadnice najít. Celá akce probíhala ve dvou etapách. Nejprve Honza kontaktoval kladenského výpravčího. Našel v něm spřízněnou duši milující mašinky a vůbec se nedivící, proč někdo chce jet zrovna tímhle vlakem. Protože souprava neprojížděla Kladnem denně, ale nepravidelně, staly se páteční rozhovory s panem výpravčím u nás domácím koloritem. Až jednoho dne sám Honzovi vzrušeně volal, že ona souprava má jet druhý den přes Kladno. Nastala etapa dvě. Honza měl nastoupit v Kladně do vlaku, co nejrychleji najít souřadnice a já měla jet autem na Stochov a tam ho u vlaku vyzvednout. Mírně zmatený svou důležitou úlohou si koupil jízdenku, nastoupil nadšeně do správného vlaku a okamžitě se vrhnul na toaletu. Tím hned upoutal pozornost několika spolucestujících a když pak fotografoval otevřené dveře na ten záchodek, byli už zaujati všichni ve voze. Spokojený nadmíru  s výsledkem svého počínání se posadil na volné místo uprostřed vagonu a silou potlačil potřebu sdělovat ostatním co a proč tam dělá. V tu chvíli vstoupila do vagonu průvodčí. Honza sebevědomě sáhnul pro zakoupenou jízdenku, ale ta v kapse nebyla. Začal se šacovat, potit a svlékat. Prosahával a vyklepával každou část svých svršků, rudnul,  koktal, že si jízdenku koupil, ale jízdenka nikde. To už se na něj upíraly oči všech cestujících a mládež vyndala sluchátka z uší aby o nic nepřišla. Hodná paní průvodčí mu začala pomáhat a vyptávat se, jestli neseděl ještě někde jinde a kde všude ve vagonu byl. Spolucestující se pobaveně usmívali a puberťačky v rohu vagonu se začaly řehtat. Honza z posledních sil a s posledními zbytky vlastní důstojnosti vstal a sledován všemi se vrátil na toaletu, kde uprostřed na podlaze ležela jeho jízdenka. Když tam hledal souřadnice, vypadla mu z kapsy. Myslím, že byl moc rád, že vlaková souprava právě vjížděla na stochovské nádraží a on mohl popadnout vysvlečené svršky a vystoupit na mráz.

My a Geocaching: Co si myslíme o geocachingu a jeho budoucnosti? Myslíme, že budoucnost záleží na každém z nás. Stěžovat si a nic nedělat s tím, co nám vadí, je zbabělost a pokrytectví. Každý má možnost zachovat se podle svého. My si vybrali aktivitu a stali jsme se zakládajícími členy České asociace geocachingu.

Komentáře: 7

  1. TwiceRaP napsal:

    Opravdu hezké počtení. :) Ačkoliv jsou macešky1 našimi přáteli, o jejich divoké jízdě vlakem jsme dosud neslyšeli. :) ) Moc hezky popsaný geozážitek. Při vypisování složení týmu se zmiňují jen osoby, což není vůči Nelče určitě spravedlivé. ;) A při tom tak hezky vykukuje z bundy Honzy. Přejeme celému týmu Pansy1 mnoho sil do všech naplánovaných aktivit a děkujeme za pěkné a vtipně napsané představení. :-bd

  2. koralek1528 napsal:

    Moc se mi líbil vtipně popsané seznamovaní s geocachingem. Také jsem tak nějak začínal.

  3. NoKy napsal:

    Nejpěknější co jsem si tu zatím přečetl. Já vám dvěma prostě fandím!!! :-bd

  4. daikiki69 napsal:

    Děkuji za krásné vyprávění. Lada přesně popsala onen stav objevení nové dimenze a ty následky pro další život. Jsme na tom úplně stejně, ještě bych dodala,že od té doby se u Daičů* nevaří, neuklízí a v nové koupelně bude zřejmě místo dlaždic vojenská deka už trvale. :-D
    *Daičovi=Daikiki69+Ludvajs64

Musíte být nalogován zanechte odpověď.