Projekt Já a Geocaching

Můj geocaching nick: Smrk

Účet založený: 13. 4. 2010

Počet osob: 1

Moje první chace: úplně první keš jsem viděl v červnu 2009, když jsem byl jako učitel s dětmi ve škole v přírodě v Hejnicích v Jizerských horách. Byla mi ukázána keš Hejnická bazilika. Je to mikro keš a nijak zvlášť mě to nenadchlo. Dotyčný kačer mi sice vykládal, jak jsou i větší keše a v nich předměty, ale pořád nic. Ukázal mi mapku na gc.com a mě to přišlo tak složité, že mě to úplně odradilo a dál na to nemyslel. Po téměř roce jsem někde četl o geocachingu článek a řekl manželce, že jsem jednou takovou keš viděl. Ona na to hned, že bychom nějaké mohli zkusit najít, abychom neseděli doma. Abych jí udělal radost, tak jsem si nastudoval pravidla a naučil se keše vyhledávat na mapě. Neměl jsem ale navigaci, ale rodiče manželky měli na chalupě v šuplíku Béďu. Myslel jsem, že počkám, až pojedeme na chalupu, ale hned druhý den po nastudování pravidel jsme jeli na víkend k mým rodičům do Nového Města pod Smrkem v Jizrekách. Vyprávěl jsem to tátovi (nick pan.Marsoun) a toho hned popadlo nadšení, vyndal autonavigaci a šli jsme pro první keš. Byla jí dnes už neexistující Blanka. Byla to opět mikroška zavěšená na drátku v trubce u plotu. Přišlo nám to naprosto geniální a byli jsme nadšeni. Ten den jsme ulovili ještě čtyři další keše, v jedné byl coin, ale protože jsme netušili, co to je, tak jsme ho tam nechali, a v další byl TB, který jsme už poznali. A hned další den jsme vyrazili do Polska, abychom byli „světovými kačery“.

Zážitek, na který nikdy nezapomenu: Vyloženě TOP zážitek nemám. Zážitkem pro mě jsou společné odlovy s tátou, který skoro u každé keše špačkuje na kde co, zážitkem je pro mě každý kanál a visení na laně. I když to první bylo určitě nejhorší a nejsilnější.

Já a geocaching: věnuju mu spoustu času, občas lovím keše i cestou z práce. Dříve jsem se snažil ulovit co nejvíce keší za den, ale to už mě pustilo. Teď si většinou vyberu nějakou konkrétní keš a když už tam jsem, ulovím i něco okolo. Nejraději lovím wheriga, letterboxy a tradičky. Nemám rád mysterky, protože nerad sedím nad googlem nebo šiframi, radši jdu ven. U multin záleží na tom, jestli jsou stage jednoznačné. Takové to přemýšlení, jestli počítat i tenhle schod, když je polovinou v zemi, nebo už nepočítat, nemám rád.

Velkou radost mi dělá i putování mých coinů, kterých je zatím dvacet dva (ztratily se dva), a pak když si prohlížím cizí sbírky CWGček a vidím tam i to své.

Co se týče budoucnosti, myslím, že se ještě nějakou dobu bude o geocachingu hodně mluvit a bude přibývat kačerů, kteří si najdou deset keší a pak s tím zase přestanou. Ale jako všechno i geocaching vyjde z módy a za pár let zbyde několik podivínů s prehistorickou zábavou. Možná dojde i k tomu, že bude existovat jen prémiové členství za nižší cenu, než je teď, aby se eliminovaly děti s mobilem a podobně.

K tomu všemu mám takovou idealistickou představu, že lidi budou v keších dodržovat fair trade, pustí do oběhu všechny své coiny, které jim leží doma v šuplíku a ukazují je na eventech, a budou zakládat keše s cílem získat co nejvíce favorite bodů.

Komentáře: 3

  1. Smrk napsal:

    Stromy zas tak moje nejsou, bojím se a brzo nemůžu :)

  2. JolaLuba napsal:

    Zdravíme, to je náhodička, blízko NM/pod Smrkem jezdíme mnoho let na chaloupku (viz keš http://coord.info/GC2V2W2 založená dcerou na počest tohohle krásného kraje)
    a chystáme se vytvořit kešuli o “malé” Vídni. Lovu zdar! Jola :)

Musíte být nalogován zanechte odpověď.