Mamakami_12 a tatakami – keškování za velkou louží 2014  …..    aneb s Helmutem po Karibiku

Na začátku listopadu 2014 jsme se vydali spolu s tatakami na zájezd do Karibiku.

obr1

Ještě musím předeslat a prosím zkušené kačery, aby se nám nesmáli, že jsme měli k dispozici pouze mobilní telefony. Naše skutečně velká snaha o využití outdoorové navigace Garmin ztroskotala na tom, že jsme prostě podle ní kešky nebyli schopni najít. Asi bychom potřebovali nějaké školení . Takže jsme zůstali u „tradičních“ Androidů

Proto jsme si oba zajistili datový rooming, který nám měl fungovat i v karibské oblasti a vybaveni nadšením a očekáváním neznámého jsme nastupovali v Praze do autobusu, který nás odvážel 10. 11. 2014 do Vídně na letiště. Odtud už jsme odlétali s větší skupinkou českých turistů směrem USA. Samozřejmě, s několika přestupy, v našem případě v Curychu a v New Yorku.

Odplouvali jsme z Miami 12. 11. navečer a moc se těšili. Ještě před cestou jsme si připravovali keše, které bychom mohli na jednotlivých zastávkách odlovit, dělali si překlady, ukládali do offline keší. Příprava byla velká až na tu holou skutečnost

Ještě doma jsme zjistili, že v každém přístavu, kde budeme kotvit, je zhruba 2 hodiny po plánovaném přistání krátký event, právě pro turisty z naší obrovské loďi MSC Divina (zvící velikosti mega-paneláku) s možnou účastí místních. Následným studováním eventů jsme obejvili jednoho jediného ownera, kačera z Německa. Hned jsme mu napsali e-mail a z jeho odpověďi bylo patrné, že cestuje stejnou lodí jako my. Ještě z domova se k nám virtuálně přidal další team (manželský pár) z Německa.

A tak jsme hned druhý den po vyplutí měli neoficiální event na lodi s rodinnými týmy Scarneck a Plumsklo. Oni mluvili plynně anglicky, já v rámci svých možností a pomocí rukou, nohou, grimas. Domluvili jsme se . Již první setkání bylo velmi příjemné a když jsme viděli naprosté nadšení a hlad po hledání keší u hlavního organizátora celého tohoto našeho kačerského výletu Helmuta, velmi rádi jsme podlehli. Navíc, když on i jeho paní Angelika měli k dispozici perfektní navigace a oba dva z týmu Plumsklo také. Schovali jsme naše mobilní telefony – stejně nám tady nějak ten rooming nefungoval a tetelili jsme se, jak si s touhle partou zakačeříme. Domluva byla taková, že Helmut vždy v přístavu sežene taxi, které nás odveze k nejzažší keši a postupně nás bude přibližovat zpět k lodi se zastávkami po keších. Na náklady za taxi se složíme stejným dílem. Co víc jsme si mohli přát, keše tam byly skutečně daleko od sebe.

První zastávka byla na Jamajce. Tam jsme měli to štěstí na prima řidiče taxi, který se tak nadchnul z hledání kešek, že jezdil jako motorová myš na každé zastávce, jenom aby ji našel první. Také se mu dvě keše podařilo, jako prvnímu najít. Jeho přirozená radost byla kouzelná a nakažlivá.

obr2

Současně nám udělal výklad o všech možných místních zajímavostech a historii.

Odlov jedné keše byl obzvlášť povedený a stojí za zmínku. Keš byla uložená na placené městské pláži a sice tak, že je zahrabaná v písku u patky jedné budovy na pláži. Před domečkem se opalovalo několik žen tmavé pleti na plážových lehátkách. Sice nechápu, naco se černoška opaluje, ale konec konců je to jejich věc, že. No, tak nadšený Helmut začal hrabat a tmavá paní začala být trochu nervozní. Jedna noha lehátka jí nějak klesala do písku. Najednou vyskočila, jelikož už to asi nemohla nervově snést, Helmut s naprostým klidem odsunul o kousek její lehátko a z písku vyndal poměrně velkou krabičku. Ženské na to valily oči, my se zalogovali, jednoduše jim vysvětlili o co běží, znovu jim ustavili lehátko na svoje místo a radostně odcházeli pryč se sandálami plnými jemnoučkého, prohřátého písku.

obr3

Návrat na loď přes rozpálené náměstíčko k odbavovací budově byl pro mě dost bolestivý. Na ploše bylo asi 50 st. C a vzdušná vlhkost okolo 90%. Sotva jsem se doplížila k lodi.

obr4

Celá loď už byla klimatizovaná, takže tam bylo fajn. V kajutě hned do plavek a rovnou do bazénu a výřivky. Pak už nám bylo moc moc dobře.

Další den jsme strávili na lodi a potom s naším delegátem za památkami v Cartageně. Tam jsme se zúčastnili přístavního eventu. Ve dnech, kdy jsme pluli jenom po moři (sea day) pořádal Helmut krátké posezení a porady spojené s plánováním dalšího kačerského dne, který pro nás nastal 17. listopadu v Cristobalu a u Panamského průplavu. Hned v přístavu byl opět krátký eventík, potom místní earth cash a hurá, na společný taxi výlet po keších. To už se k námi přidal další tým, manželský pár z Anglie.

obr5

Na fotografii zleva: stojící a pod ní sedící – angličané, pak stojící mamakami_12 a tatakami, vedle nás Angelika s Helmutem z Německa a pod nimi sedící Plumsko tým, taktéž z Německa.

Pobyt u panamského průplavu jsme si pořádně užili, splnili i zdejší místní earth cash (vyfotografovat se s navigačním přístrojem přímo u průplavu) a hurá na další keše.

obr6

U jedné jsme se potkali s dalším manželským párem, který také cestoval naší lodí. Tento pár byl smíšený, Belgičan a Holanďanka. No a to už jsme byli kompletní skupina 5 dvoučlenných týmů, se kterýma jsme pak lovili dál.

Další den jsme přistáli v Costarice. To byl mazec. Nejprve opět event a pak horor při shánění taxi. Naštěstí se to Helmutovi povedlo, ovšem taxi už něco pamatovalo. Nemělo klimatizaci, sedačky byly značně ošuntělé, řidič neuměl jediné slovo anglicky. Ještě, že jsme kačersky zocelení, takže jsme to zvládli. Jako ve všech již navštívených zemích, je tady nádherná příroda. A co mě tedy zaujalo, nikde žádný hmyz. Přesto, že tady padá různé ovoce z palem, hnije to na zemi a rozkládá se, nic tady nebzučelo a nelétalo nám okolo hlavy. Asi to bude blízkostí moře, protože jsem nedávno slyšela, že jediný živočich, který se nevyskytuje na moři a v moři je hmyz.

Tady už se nám začalo počasí trochu umoudřovat a teploty se přes den a ve stínu pohybovaly okolo 26 st.C, což bylo velmi přijatelné. S celou partou jsme si odlovili pár pěkných kešek a užili si moc příjemnou atmosféru mezinárodního kačerstva.

obr7

Dva dny na to v Mexiku v Cosumelu jsem si splnila svůj sen a vyrazila na plavání s delfíny. Bylo to opravdu kouzelné. Tatakami se vydal spolu s českou skupinou k mayským ruinám do města Tulum (zbytkům pyramid a dalším památkám), kde si odlovil další z earth keší.

obr8

Ani poslední den plavby nenechal Helmut nic náhodě a sezval nás všechny do jednoho z barů na závěrečné a rozlučkové posezení.

Bylo to opravdu moc fajn a pevně věřím, že se ještě, třeba na nějakém eventu, nebo kačerském výletu, potkáme.

obr9

 

1 komentář

  1. mamakami_12 napsal:

    Děkuji za publikaci a věřím, že se článek bude alespoň trochu líbit :)

Musíte být nalogován zanechte odpověď.