Krabičky s příchutí vody známe všichni. Vždyť ne nadarmo se říká, že ideální kešovací počasi je lehký únorový deštíček. Mokrým kešováním dnes ale myslím něco trochu jiného. Jsou keše, které tmavá voda obklopuje neustále, a které musí odolávat okolnímu tlaku většímu než je ten náš atmosférický. Zkrátka keše podvodní, potápěčské.

Potápění se mezi mými zálibami dlouho drželo na čelném místě – než ho odtud sesadilo hledání plastových nesmyslů. Mezi rekreační potápěče se počítám dodnes, i když mí skalní podvodní přátelé mě už dávno přeřadili do kategorie „koupač zadku“. Oni to tedy říkají ještě trochu jinak, ale to sem psát nebudu. Pro neznalé, koupač zadku je člověk, který se potápí jen občas (a nikoliv každý víkend bez ohledu na roční dobu), ten, který upřednostňuje průzračné mořské hlubiny před hnědozelenými českými vodami (kde se občas s parťákem musíte držet za ruce abyste se v té kaši navzájem neztratili). Koupač zadku taky odmítá klestit si přístup k vodní hladině motorovou pilou skrz dvaceticentimetrovou vrstvu ledu a po vynoření raději nastaví tvář jižnímu slunci namísto odlamování ledových krápníků z vlasů i výstroje. Všechno to opravdové potápění je už za mnou, jsem rád, že jsem přežil, a spokojeně si občas jedu „vykoupat zadek“ někam na jih. V domovských vodách se dnes potápím jen tehdy, když mě přesvědčí můj dlouholetý kamarád a buddy Jindřich – anebo když je pod vodou keš.

Případ druhý nastal v červnu roku 2011, kdy se konal první Podvodní event organizovaný týmem zkušených geopotápěčů willyteam, Honha 6673 a Dailynka. Jen díky nim jsme se v krásném sobotním ránu ocitli s Jindřichem na břehu malebného lomu. Coby potápěči s kartičkou jsme byli odesláni do vzdálenějšího koutu lomu, mimo hlavní dění, Jindřich však přesto nevěřícně zírá: “Tolik lidí! To se do toho lomu nemůže ani vejít!“ a obrací se na mě: „Tos mi neřekl, že se budeme potápět uprostřed davu!“. No ano, neřekl, protože bych ho sem jinak nedostal. Hromadné akce nejsou nic pro něj. Naštěstí to není tak horké. V klidu se ustrojíme, sestoupíme z malého mola a během chvíle jsme obklopení soukromím zelenkavé vody v lomu. Jak pohodový je ten beztížný stav pod vodou! A to slunce jak krásně probleskuje hladinou! Z romantického vytržení mě vyruší mocný úder do ramene. Uff, že by tu měli nějaké kapitální sumce? Ale kdež, to jen Jindřich do mě dloubá velkým modrým hasákem. Ano, mým hasákem, který jsem si před ponorem zapnul do kapsy kompenzátoru. Máme totiž v plánu najít i keš Mi-8, ke které se bez tohoto speciálního nástroje nedostaneme. Ocenil jsem Jindřichovo pozorné oko, hasák zapínám znovu a lépe (ano vím, měl jsem ho mít uvázaný) a míříme do hlubin. Prohlédneme si nejprve samotné dno lomu v hloubce asi 21 metrů. Šero, teplota vody 8 °C a absence zajímavých objektů nás však zanedlouho přimějí k návratu do mělčích vod a míříme tedy k logovacímu platu, které je v hloubce snad 5 metrů. Logbook eventu nacházíme hned a radostně se k němu vydám – ale jsem odehnán. Proč, co to? Hlídající kolega potápěč zlobně ukazuje na opačný kout podvodního plata, kde prosvítá ještě jeden logbook. Aha, jeden logbook pro potápěče a jeden pro ty, co v doprovodu instruktora nahlížejí pod vodní hladinu poprvé. To jsme jaksi nevěděli, nicméně se zpožděním pochopili, zalogovali a podél nataženého lanka pokračovali od mola k hlavní atrakci zdejšího lomu, tedy k potopené kabině vrtulníku Mi-8.

Co dělá vrtulník v lomu? Nic neobvyklého, mnohé české potápěčské kluby a základny si potápějí pod hladinu roztodivné věci aby bylo co zkoumat pod vodou. Vrtulník rozhodně patří k tomu zajímavějšímu. Historii tohoto konkrétního stroje si můžete přečíst v listingu souvisejícího letterboxu, stojí to za to. Vrtulník jsme našli snadno. Bodejť ne, je veliký jako autobus. Což ovšem znamená, že hledání bude stát za to. Jistě znáte ten pocit, když stojíte před nějakým obrovským vystaveným strojem, nejlépe lokomotivou, a v něm máte najít malou schovanou krabičku. Kouknete do nápovědy a ta řekne něco jako „magnet“ nebo „hledej“. Teď si k tomu ještě přidejte hloubku 6 – 10 metrů, viditelnost asi 3 metry nad vrtulníkem, pod ním a uvnitř podstatně menší. Obkroužil jsem potopený stroj několikrát horizontálně i vertikálně, nahlédl do kabiny a vrátil se k Jindřichovi, který se shovívavě vznášel vedle kabiny. Co budeme dělat? Rozebereme to? Na mé tázavé gesto jen ukazováčkem nadzvedl jeden hliníkový plát a z prostory pod ním vylovil válcový železný předmět. Podal mi ho s výrazem „Nehledáš náhodou tohle?“. Zaúpěl jsem nadšením až ze mě vyrazil gejzír bublin. Jo, to je ono!!! Vynořili jsme se a vydali se ke vzdálenějšímu břehu abychom mohli keš v klidu otevřít.

Ještě než jsme však doplavali, skalka se zaplnila zástupem pomocníků. Ochotné ruce nám berou keš i nářadí, otevírají schránku – a už cvakají razítka a sviští propisky. Mno, to jsme tedy v plánu neměli, ale což, každý má svůj standard logovatelnosti. V obavě, že na mě nezbude místo v logbooku připojím i svůj podpis (razítko jsem pod vodu nebral :) ), zavíráme schránku a neseme ji zpět do hlubin, aby si i ostatní kroužící potápky přišly na své. Cestou zpátky se jsme se jen tak pocachtali podél přehu v 5 m hloubce, užili si vody prosvětlené sluníčkem, pozdravili se s kapry, kteří v hrůze z toho provozu prchli do skrytých zákoutí a konečně se vynořili. Hezký ponor to byl, takový jiný. I Jindřich byl spokojen s pestrostí programu. Následující eventový program byl už klasika – tlachání, výměna dřevěných koleček (to Jindřicha zaujalo – dodnes o téhle úchylce vypravuje všem našim společným známým), pečené prasátko… Oba jsme litovali, že nemůžeme zůstat do neděle, vycházku jsme dostali jen na jeden den. Mimochodem, už teď přemýšlím nad tím jak mám Jindrřichovi navrhnout další společné geopotápění. Termín druhého podvodního eventu se blíží!

Jirka (kulhal)

Neodpustím si na závěr malé ponaučení. Lovení T5 keší má pro mnohé z nás zvláštní příchuť – příchuť adrenalinu. Často lezeme pro keše do výšek, často bez patřičných znalostí a vybavení. V doprovodu zkušeného kolegy, který poskytne výbavu, poučení a zajištění se lze mnohému přiučit a na ten strom či skálu se nějak dostat. U potápění je to jinak. Adrenalin sem nepatří. Bez patřičného výcviku (cca 16 hodin teorie, 7.5 hodin v bazénu a 5 ponorů s instruktorem na volné vodě), praxe a spolehlivého parťáka se prosím o keše hluboko pod vodou nepokoušejte.


Komentáře: 3

  1. Raraku napsal:

    Opět moc pěkný článek, díky. :)

  2. TwiceRaP napsal:

    Kulhal je vskutku všestranný kačer. :LOL: Díky za nakouknutí do podvodního světa kapříků a Mi-8. Jednoho kapříka spíše tipuji na karase, ale je možné, že vodní sloupec klame. Potřeboval bych detailnější snímek, jestli má kapřík vousky nebo ne. :MRGREEN: Vrtulník Mi-8 znám jen z bezproblémového letu. :LOL: Doposud jsem se s ním ještě nekoupal. Díky za krásnou reportáž, je to moc hezké čtení. :-P

Musíte být nalogován zanechte odpověď.