Not all who wander are lost

Nebýt geocachingu, nikdy bychom Vám tento příběh nemohli vyprávět. Je opravdu nevšední a proto Vás chceme s ním seznámit. Taktéž se o něm můžete dozvědět v našich keších Pád americké létající pevnosti B-17 a  First Lieutenant Donald R.Christensen.

Všechno začalo hledáním objektu nebo tématu na naší novou keš. Jak všichni jistě víte, keší přibývá a těch opravdu nej nej míst a témat ubývá. Slaný a jeho okolí, kde bydlíme, je geocachingovým životem „postiženo“ velmi úspěšně. Najít to správné místo, mít ten správný nápad, to je téměř předem splněná toužebná závislost na krásných zápisech za slovy „Found it“. Jednoho dne jsme koukali do mapy Slaného na www.geocaching.com a odhalili jsme „geocachingovou díru“ v katastru Kvíc. Následovala rutinní googlovská práce, při které na nás vykoukl z netu nám dosud neznámý historický fakt o sestřelení americké létající pevnosti B-17G.

Následné objevení památníku padlých letců na slánském letišti v nás vyvolalo již tu správnou předzvěst blížících se více, či méně, oblažujících logů. Následující chvíle možná znáte. Honem napsat listing, honem připravit krabičku, honem najít to správné místo k uložení… To všechno je v rozporu se zkušeností, že i v geocachingu se někdy naplňují pravdivá slova „Práce kvapná, málo platná“. Krabičku keše jsme umístili vedle slánského letiště na místo, odkud byl sice nádherný a námi zamýšlený „letecký“ výhled na Slaný, ale byl zde poblíž i památník na rekultivaci místní skládky a to některé geokolegy opravdu moc nezajímalo. Sice jich bylo málo, přesto jsme i my cítili, že to není prostě  „ono“. Věděli jsme, kam bychom krabičku nejraději umístili, ale bylo to dosti troufalé. A právě v tomto období jsme obdrželi v naší e-mailové poště zprávu v angličtině, která na nás zapůsobila jako blesk z čistého nebe.

Geocacher Coach Steve nám v ní psal, že by se rád dozvěděl, co je v listingu naší mystery keše Pád americké létající pevnosti B-17 uvedeno. Listing byl napsaný pouze v češtině, ale i tak si Steve v něm přečetl jedno jméno, které ho přivedlo k napsání jeho e-mailu. V prvním řádku vyjmenované osádky bombardéru je uvedeno jméno pilota bombardéru a jeho osobní číslo : „2/Lt. Donald R. CHRISTENSEN (O-780518) Kalifornia“.  Steve Coach, vlastním jménem Steve CHRISTENSEN, si v listingu přečetl jméno svého otce.

Ten e-mail jsme si četli stále dokola. Byli jsme nesmírně překvapeni i dojati. Následně jsme si vyměnili několik dalších e-mailů, ze kterých jsme se dozvěděli , že Coach Steve chce přiletět i se svým vnukem do České republiky, aby se zúčastnil  pietního aktu konaného na slánském letišti k uctění památky padlé osádky bombardéru B-17G. V hlavě nám v těchto okamžicích proběhly všechny chvíle, které nás vedly k založení keše. Měli jsme před očima tragické obrázky trosek letadla i všechny souvislosti vedoucí k uložení krabičky. Mezi tím vším vedla nitka, která začínala osudného dne 2.března 1945, pokračovala u týmu TwiceRaP a končila u živého geocachera Coach Steva, žijícího v Hurricane v Utahu v USA, který si našel naší keš o svém vlastním otci.

Naše keš nabyla najednou úplně nových rozměrů a my jsme byli ohromeni, co se všechno díky této kešce začíná odvíjet. Rozhodli jsme se, že přesuneme naší krabičku, provedeme její údržbu a po dohovoru s vedením slánského letiště jsme jí umístili na nové důstojnější místo. Přeložili jsme listing keše do angličtiny a poslali jsme ho Stevovi. Byli jsme šťastni, když jsme se dozvěděli, že Steve i jeho vnuk do České republiky skutečně přiletí. Znali jsme termín našeho setkání, ale vzhledem k organizačním nejasnostem konání pietního aktu jsme si do poslední chvíle nebyli jisti naším setkáním.

Dne 12.června 2010 jsme v dopoledních hodinách vyrazili na slánské letiště vyhlížet „našeho“ Steva. Nikdy na tyto chvíle nezapomeneme. Steva jsme poznali naprosto bez problémů. Měli jsme prostudovánu jeho fotogalerii. Jestli si on prohlížel tu naší, asi mu to k naší identifikaci moc nepomohlo. Na pietní akt i na naše setkání jsme se náležitě připravili. Když jsme Steva oslovili, byl velice překvapen. Asi nečekal vyššího důstojníka ve slavnostní uniformě s paní ve slušivém kostýmku.

Sebrali jsme Steva i jeho vnuka americké delegaci i pořadatelům setkání, předali jsme mu dárek na památku a šli jsme odlovit keš. Byly to nádherné chvíle, kterých jsme si všichni plně užívali. Při následujícím pietním aktu jsme byli u sebe a při vzdávaní pocty jsme byli středem celého dění. Svou přítomností a rolí jsme překvapili i samotné organizátory akce, kteří v některých chvílích opravdu nevěděli o co jde… Když jsme viděli Steva, jak hladí rukou desku se jmény padlých na památníku a uvědomili jsme si, že svého otce nikdy neviděl, pochopili jsme, co pro něj tyto chvíle znamenají. Byl dojatý, byl vděčný a byl šťastný. V ruce svíral svého Oregona 450, držel se v naší blízkosti a po obřadu jsme se společně vyfotili.

Neměli jsme moc času na dlouhé povídání, protože americká delegace i s hosty po pietním aktu odlétla přistavenou „Andulou“ (dvouplošník Antonov An-2) na letiště Panenský Týnec, kde se delegace zúčastnila další části programu. Krátce jsme se rozloučili, abychom se opět sešli na letišti v Panenském Týnci, kam jsme se přesunuli s naším geovozidlem Klotyldou. Opět jsme se našli a povídali jsme si o Stevových keškách v USA, které stále zakládá a které mu vnuk „musí“ udržovat.   Dozvěděli jsme se, že nejraději chodí Steve na kešky do hor a do pouště. Také jsme se dozvěděli, že Steve v den našeho setkání, pietního aktu i Air Stars Meetingu v Panenském Týnci, slaví své 65. narozeniny. Byl to neskutečný den. Oganizátoři akce v Paneském Týnci připravili Stevovi také překvapení.

Plk. v.v. Ing. Josef HLAVA naložil Steva do prvního českého soukromého proudového stíhacího letounu L-29 Delfín, OK-ATS a svezl Steva po českém nebi. Když Steve odlétal, jeho vnuk s obavami hleděl do nebe a v jeho výrazu bylo vidět, že má o svého dědu přece jenom strach. Nízký průlet nad letištěm, let na zádech a další akrobatické kousky zanechaly u Steva jistě další nezapomenutelné zážitky. Tehdy jsme si řekli, že si toto setkání budeme stále připomínat a že na roční výročí tohoto dne připravíme keš, která nám bude tento geocachingový zázrak stále připomínat. V podvečer jejího zveřejnění jsme popřáli Stevovi vše nejlepší k narozeninám a poslali jsme mu její odkaz. Steve nás v osobním e-mailu nazval svými přáteli a zprávu ukončil slovy :

„Not all who wander are lost“.

(Ne každý, kdo bloudí, je ztracen)

John Ronald Reuel Tolkien

Těšíme se na další společné setkání.

TwiceRaP