Příspěvek od HOVeziNADIVoko, 16 October 2014

O tom jak se to semlelo…
V počátku týdne jsme začali s doc. Krytowskim plánovat výlet a domluvili se, že vyrazíme na moc zajímavě vypadající sérii u jednoho blázince. Slovo dalo slovo a my přizvali ještě členy Hovnadiv k nedělnímu výletu. Nakonec to s plánovanou, ideální účastí nevyšlo…dr. Sucharkovského nepustila manželka ven a tak jsme se vydali v osm ráno ze Salt lake city ve třech, jelikož pro Antonína Dvořáka z Velvar nic není nemožné…tojóóótá. Už cestou k doporučenému parkingu jsme si všimli paní, která se pěšmo pohybovala po silnici tak nějak až moc free…snad za to právě ona známá psychofarmaka mohla (jichž možná plná byla) že jsme jí jízdou po silnici překvapili. Ludowít je dobrý mašinfíra, i přes to tak tak v poslední chvíli strhl volant, aby dal Tondovi možnost sejmout jí elegantním otevřením dveří. Ta se chechtala až se za břicho, nohu, prdel a hlavu popadala. Pěkně jsme se pozdravili, nabídli pomocnou ruku, voprášili jí kožíšek, pokecali…všechno dobrý a pozdravujte Bobliga von Edelstadt, milá paní. Více »

Příspěvek od HOVeziNADIVoko, 13 October 2014

Abychom parafrázovali prvního dělnického prezidenta…”právě jsme se vrátili k Rybám”
Tak se to má s námi, chlapci co spolu kamarádíme, trochu vachrlatě…tedy potkat se při společném lovu, všichni a ještě k tomu (nedejbóže) střízliví. Jako fráze pak působí, že si těchto chvil vážíme a vzpomínáme na ně (alespoň do té doby než zážitek převálcuje nějaký povedený happening či jiná ostuda…jak velmi trefně poznamenal náš umělecký vedoucí a textař pan Antonín Dvořák z Velvar), ale jest tomu tak. My hoši, co spolu chodíme, zažíváme pěkné i méně hezké okamihy, kteréžto velmi rádi (i nepožádáni) vyzvracíme…klidně se vyzvracejte též. V tomto jsme velmi tolerantní. Více »