Je to více již jak půl roku, kdy jsme vyrazili zdolat naší první obrázkovou sérii. ;) Zvolili jsme si Šipku a byla to určitě správná volba. :) Máme z této naší výpravy hodně hezkých vzpomínek i fotografií a proto se s Vámi chceme o ně podělit. Snad náš článek vhodně doplní zážitky ostatních, kteří již psali o jiných sériích v našem blízkém, či vzdálenějším okolí.

Šipka

Proč padlo rozhodnutí právě na Šipku? Důvodů bylo více, ale mezi ty hlavní patřily umístění kešek Šipky v nádherné krajině Přírodního Parku Říčky a snadná dosažitelnost z Brna, kde jsme byli ubytováni.

Krásy Šipky

Termín odlovu jsme si načasovali do dnů parného července 2011, které byly střídány dny vydatných letních dešťů. My jsme měli to štěstí, že jsme přijeli na Šipku v období, kdy se mraky už rozestoupily a sluníčko se na nás z oblohy hezky usmálo. Poučeni z logů a rad předchůdců jsme si nacpali batůžky proviantem a vodou, neboť jsme věděli, že jediná dostupná zásobovací základna se nachází na Bukovince a ta byla první odpoledne našeho lovu mimo stanovený prostor našeho zájmu.

Krásy Šipky v dalším výhledu

Jako mnozí, i my jsme začali na Šipce č.26, která se nachází na horním pravém rohu obrazce. Výstup od parkovacího waypointu k naší první šipkové kešce nás pěkně rozehřál a jak to už někdy bývá, hned tu první jsme nemohli najít. K nalezení krabičky jsme museli použít sadu předem vytisknutých fotohintů, kterou jsme si stáhli z linku uvedeném v listingu. Do fotohintů jsme se museli během odlovu celé Šipky podívat celkem třikrát, je dobré je mít s sebou.

Fotohinty

První krabičku jsme nalezli po našem odpoledním příjezdu ve 14,35. Byla to malá černá filmovka, ale byla cenná! Byla to naše první “šipkajda”. :ARROW: Pokračovali jsme dle pokynů v listingu za další keškou, metodou za šipkou cestou necestou a to ve směru po horní hraně ocasu šipky. Šipku č.27 jsme nalezli 14 metrů od cílových souřadnic. Se signálem GPS se v hustém lese děly opravdové divy. S tím jsme ale počítali. Běhali jsme po lese jako srnky. Co nezvládl signál GPS, dohnaly naše nohy. :LOL:

Zápisky v našem geosešitu

Krásný svěží vzduch, panenská příroda, kešky po 200 až 300 metrech. To se nám hodně líbilo. Po odlovu horní poloviny „ocasu“ Šipky jsme přešli napříč ke spodní hraně k Šipce č.18. Odtud jsme se vrátili zpět a „zadek“ Šipky jsme dodělali. Za zmínku stojí určitě stromová 4,5 (*) keška U pěti javorů, na kterou jsme se opravdu těšili. Hintový pozdrav „Hlavu vzhůru kačere“ nás jasně nasměroval do koruny stromů.

U Pěti javorů

Vylézt po mokrém stromě a to hodně vysoko, přece jenom nějaký adrenalinek vyvolalo.  8-O

U Pěti javorů - v koruně

Další kešky tolik práce už nedaly, jen úplně rohová Šipka č.21 byla v takové houštině, že jsme jí sotva prolezli. :ROLL: Za tři hodiny jsme odlovili celkem 16 keší z obou zadních stran Šipky. Mezi krabičkami kešek převládaly filmovky, ve kterých byly ve většině případů popsané a někdy i promočené logbooky. Deště uplynulých dnů se na nich nekompromisně podepsaly. :CRY: Po prvním dnu jsme do krabiček vložili celou zásobu našich náhradních logbooků. Nečekali jsme, že jich bude tolik potřeba. Po ukončení našeho odpoledního snažení jsme se vrátili k našemu geovozidlu Klotyldě, které zde na nás vzorně čekalo. Za stěračem jsme našli milý pozdrav od jiné skupiny lovících kačerů, kterým jsme večer e-mailem za pozdrav poděkovali.  ;) Druhý den jsme začali na Bukovince, známém to místě kačerské komunity, o kterém se v lozích Šipky často dočtete. Majitel místní restaurace Willy je za Šipku jistě velice rád. :LOL: Po odlovu kešky Bukovinka, nacházející se v blízkosti místního kostelíku, jsme se vydali třešňovou alejí za Šipkou č.39. Hned na začátku jsme nabrali ale půlhodinovou „sekeru“. Černým a slaďounkým chrupkám jsme nemohli vskutku odolat. :OOPS: Třešně nám nafoukly naše břicha, ale blížící se terén nás brzy z těchto potíží vyléčil.  :) Filmovky vystřídaly velké bílé válcové regulárky, ve kterých se dalo i zaobchodovat. Renka neodolala nádhernému motýlu, který jí po provedené výměně provázel po zbytku celé cesty.

Motýlkový suvenýr z kešky na Šipce

Lesní šipkovaná mezi nádhernými statnými stromy po vlnícím se terénu nás stále více a více okouzlovala, ale také i udolávala. Úkryty kešek jsme nalézali poměrně snadno. Byly u nich ve většině případů velké kameny, které nenechávaly žádného kačera na pochybách, co se pod nimi skrývá.

Uložení krabiček

Uložení krabiček - 2

Uložení krabiček - 3

Už si ani nepamatujeme, kolik kopců jsme vylezli a zase slezli, ale další kešky nás hnaly stále vpřed za šipkou, :ARROW: cestou necestou.

Kde byla?

To už jsme se přiblížili k Šipce č.1, která je umístěna na hrotu tohoto obrazce.

Krásy na Šipce - výhled k jedničce

Nejenom, že je jednička symbolicky na špičce obrazce Šipky, ale je téměř i na samém vrcholu kopce, který stál opravdu za to.

Výstup k jedničce

Krabičku jsme nalezli přesně v poledne. Někdy se to tak povede. Hezky jsme si na tomto šipkovém milníku poseděli a pak jsme ten těžce zdolaný krpál zase seběhli. :)

Přímo na jedničce

Přímo na jedničce jsme seděli oba

Další šipková keška se totiž nacházela, skoro jako již tradičně, na vrcholu protějšího kopce. Po nálezu krabičky se nám zde povedl malý husarský kousek. Již trochu vycvičeným kačerským okem jsme odhalili zamaskovanou „železnou zásobu“ ownerů  Šipkové série v podobě nové krabičky s čistým logbookem. To se nám v naší kačerské minulosti ještě nepodařilo. Podívali jsme se na GeoWiki, jak se takový nález kvalifikuje, ale pro tento případ jsme žádnou zaužívanou zkratku v tomto druhu prvenství nenalezli. Každopádně i tenhle zážitek si budeme ze Šipky pamatovat. :-D Za další keškou jsme se vydali opět z kopce a opět přímo za šipkou. Byla to šílenost, neboť jsme se prodírali mladým bukodubovým porostem prorostlým maliníkem, ostružiníkem a ani nevíme, čím ještě. Sice jsme se snažili držet v proraženém tunelu našich předchůdců, ale ten v půli kopce skončil. Jako i jiní i my jsme museli opustit přímou cestu a na souřadnice další kešky jsme dorazili oklikou.

Další pařezová keška

Zdolávali jsme další a další „šipkajdy“ a mezi nimi i jedinou mystery Šipku č.5. Je dobré se na ní kouknout doma, bylo by škoda jí na místě neodlovit, jedna jediná a chyběla by. Od čtyřky to byl na chvíli výletní terén a tak nám to i hezky ubíhalo. Obrazec šipky se nám v našem Oregonu 550 začal hezky vybarvovat. Měli jsme z toho velikou radost. Tato radost byla ještě více živena vším, co jsme mohli při naší cestě obdivovat a prožít. Viděli jsme a slyšeli jsme pískat obrovské káně, nejednou nám naše cesty zkřížila vysoká a u jedné kešky jsme našli i prapodivné kukaččí vejce. 8-O U krabičky Šipky č.14 jsme dokonce našli zásoby granulí pro psy. 8) Nevíme, kdo tam zásoby psího žrádla uložil, ale jestli to udělali owneři, tak je jejich starostlivost i o naše čtyřnohé přátele opravdu dojímající. :-P Po dokončení spodní základny šipky jsme přeběhli na její horní hranu, kterou jsme začali uzavírat od Šipky č.31. Mimo kešek Šipky jsme odlovili i keš Studánka Miluška a odskočili jsme si i pro kešku Přírodního parku Říčky.

PP Říčky

Občas jsme se brodili vodou……

Občas jsme na Šipce i brodili

Občas i vysokou trávou….

Byla to pravá moravská džungle

Repelent byl v naší výbavě nutností. Jen díky němu se nám boj s muškami i s klíšťaty podařilo vyhrát. 8) Závěr Šipky jsme absolvovali indiánským během. Sluníčko se chýlilo k obzoru  a na displeji naší GPS svítily ještě tři neotevřené truhličky. Na té předposlední jsme zažili malou infarktovou situaci. Byli jsme přesně na místě, fotohint také seděl, ale kešku jsme nemohli najít. :-O Tušili jsme zradu, neboť v blízkosti místa umístění keše se tyčila obrovská hromada větví, kterou zde lesáci při úklidu lesa nashromáždili.

Důvod přemístění kešky

Nevzdávali jsme se a nakonec jsme i tuhle předposlední šipkovou kešuli našli. Byla přemístěna o několik metrů bokem a byla velmi dobře zamaskovaná.

Už jen dvě - tuhle jsme málem nenašli

Již za šera jsme běželi na poslední metu této nádherné série a to k Šipce č.38. Šipka z otevřených krabiček se na displeji GPS konečně uzavřela.

Poslední keška Šipky

Po jeden a půldenním mordování jsme Šipku opravdu zdolali. ;) Měli jsme obrovskou radost. :LOL: Šipka byla pro nás skutečnou výzvou, se kterou jsme se vítězně poprali. Nejsme jediní kladenští kačeři, kteří ji mají již na svém kontě, ale před borci, kteří jí proběhli za den, se hluboce skláníme. Celkem jsme našli 55 kešek, za kterými jsme naběhali víc jak 30 km. Byl to skutečný zážitek, který opravdu stál za to.  :-P Šipka se tak navždy zapsala do našich pamětí. Děkujeme autorům Šipky za toto překrásné dílo. :)

Renka a Pavel, TwiceRaP. ;)

 

Komentáře: 7

  1. mikisi napsal:

    Diky za pekne pripomenuti nasi vypravy za sipkou. Tehdy spolecne s Lucky&spol jsme serii absolvovali behem jednoho dne – dala zabrat ale do dnes radi na ni zavspominame. Hlavne na to jak nam dal do tela hrot teto sipky :) .

  2. luckyspol napsal:

    Přidáváme se k Marianovu poděkování za pěkný článek. Opravdu na Šipku dodnes vzpomínáme, byl to taky náš první odlovený obrazec. Jak píše Marian, my ji dali za jeden den i s cestou z domova a návratem domů a to bylo 5.12., tedy kdy dny už byly hodně krátké. Poslední asi tři kešky jsme už lovili za svitu baterek. Lucky s námi absolvovala celou trasu a jak má v povaze být pořád první, když Marian překonal brodící potok dřív než my, nepřenesla to přes srdce a vzala to skrz vodu, i když ji upřímně nenávidí. Naštěstí další cesta byla tak náročná, že zase brzy uschnula. :)

  3. kulhal napsal:

    Díky za moc hezký článek. Inspirativní! Asi se na Šipku zajedu na jaře taky podívat. Nepřidá se někdo?

  4. Horluck napsal:

    Tak já jsem šipku už absolvoval a jak to bývá u TwiceRapů skoro zvykem, zase jsem se s nimi o chvíli mihl. U vlečky to bylo o pár hodin, zde to bylo o jeden den. Ani nevíte, jaké to bylo pro mě překvapení, když jsem ve své první nalezené kešce uviděl jejich log…
    To jsem na ně bohužel ještě neměl číslo, takže jsem se jim nijak nemohl ozvat, ale přeci jen to bylo zajímavé jít v jejich stopách. Tak snad to konečně někdy vyjde a my se setkáme… :-bd
    Jinak šipka byla opravdu krásná záležitost. My jsme ji s tátou zvládli během jednoho dne až nás nohy bolely… :-t
    Nejvíce však na mě zanechal vzpomínku ten strom na keši U pěti javorů. To byl výstup, který jsem nikdy předtím nezažil. Lezl jsem na hodně stromů, ale tato keš byla asi nejvýš a nejnebezpečnější. Když jsem logoval, tak jsem byl k tomu stromu opravdu přilepený jako klíště… X_X
    Takže shrnutí: Bylo to úžasné! Doporučuji! A TwiceRapákům děkuji, že ve mně vyvolaly tyto krásné vzpomínky… :) ;)

Musíte být nalogován zanechte odpověď.